Zpočátku jsou nerozluční, ale jak čas plyne jejich vztah se přetváří. Působí nejistě, přesto je hluboce zakořeněný. Vypadají jako dva samostatní jedinci, přesto jsou navždy spojení nezničitelným poutem.
 
Kdo zná koho lépe? Kdo je komu průvodcem?
 
Tato kolekce tapisérií je zobrazením mých nejbližších vztahů: sesterského, partnerského a mateřského pouta, a jejich kolizi s představou společnosti, jak by měly vypadat.
 
Vztahy nás provází celým životem. Od narození se je učíme rozeznávat, budovat, přetvářet, hledat jejich hranice, ukončovat. Každý vnímáme “dobrý vztah” odlišně, a přece nás okolí nepřestává ujišťovat, že má vypadat jinak...
 
Vytváříme si nesmyslné ideály lásky, které se nikdy nezhmotní? Klademe si jako rodiče nesmyslné nároky, kterým nemůžeme dostát? Přetváříme si slovo “partnerství” na něco, čím nikdy nebude?

Tenhle vztah mi opravdu převrátil svět vzhůru nohama. Objevila jsem vnitřní sílu, o které jsem ani nevěděla a sáhla jsem si na zatím nejhlubší dno. 
 
Tapiserii jsem tkala pomalu, postupně, s odstupem. Na začátku jsem měla spoustu pochybností: Jaké to asi bude, tkát něco tak křehkého? Ale pak jsem pochopila, že je to všechno lehké a samozřejmé. Tahle láska je totiž čirá a neochvějná. 
 
Kdo se dívá, najde v ní hravost, lehkost a otevřené srdce. 
___________________________________________________________________________________________
Inseparable at first, but over time their relationship is modifying. Seems unstable, yet it is deeply ingrained. May look like two individuals, yet they are forever connected by the unbreakble bound.
 
Who knows who better? Who is whose mentor?
 
This collection of tapestries is a depiction of my closest relationships: sisterly, partnered and maternal, and their collision with society's idea of ​​what they should look like.
 
Relationships guide us throughout our lives. Since birth we are constantly learning to observe, build, shape, define, end them. We all perceive a "good relationship" differently, and yet those around us keep on assuring us that it should look otherwise...
 
Are we creating unrealistic ideals of love, that can never come true? Are we as parents putting unrealistic demands on ourselves, that we can never live up to? Are we altering “partnership” to something it can never become?

This relationship turned my whole world upside down. I discovered an inner strength I didn't know about, and I touched what has so far been the deepest of my lows. 
 
I wove the tapestry slowly, gradually, with distance. At the beginning, I had so many doubts: What would it be to weave something so fragile? But then I came to see how effortless and obvious it was. This kind of love is clear and unwavering. 
 
For those who truly look, it reveals playfulness, lightness, and an open heart.