Jsem Gabriela a moje cesta k ručním řemeslům začala v Austrálii. Když jsem se vrátila z cest, cítila jsem se ztracená a toužila zpomalit. Nenapadlo mě nic pomalejšího než ruční práce, a tak jsem si splnila svůj dětský sen a bez jakékoliv předchozí přípravy šla studovat uměleckou školu.
Vystudovala jsem Design módních doplňků na škole textilních řemesel, kde jsem se zamilovala do tkaní.
Tkaní mě stále učí zpomalit, užívat si celý proces a nelpět na výsledku.
Touha po dokonalosti, po tom mít věci hned je totiž v řemeslu nedosažitelná
a moje tvorba mi to každý den připomíná.
V roce 2013 jsem se dostala do třpytivého světa módy. Rychle jsem však zjistila, že za toto pozlátko se platí vysoká cena.
Přes různé pozice od Sales Assitant, Store Manager, Fashion Coach, Brand Manager a stáže, kde jsem např. psala články do módních časopisů a vybírala outfity do videoklipů, jsem měla možnost nahlédnout do různých etap fashion industry a lépe pochopit, jak tento ohromný kolos funguje.
Narážela na nepochopitelné dysfunkce této překrásné iluze, kterou móda prodává a dostala jsem se k neziskové organizaci Fashion Revolution. V roce 2018 jsem se v Austrálii stala Student Ambassador této neziskovky a začala jsem šířit myšlenku módní revoluce. To mi dalo nový impuls dělat věci odlišně a očistit tak jeden z nejšpinavějších průmyslů na světě, udělat ho lepší.
Tato cesta mě dovedla až k tradičním řemeslům které se ani nemohou snažit s rychlou poptávkou soupeřit. Nesou v sobě však vyšší hodnoty, jako je kvalita zpracování, unikátnost designu a neopakovatelnost prožitku z věci.
Udžitelnost je v dnešní době velké téma. A greenwashing ještě větší...
Já vám lhát nebudu. Nejsem perfektní, moje výrobky nejsou perfektní
a 100 % udržitelný business ještě neexistuje.
Zato se ale snažím ve všem co dělám hledat tu lepší cestu.
Zamilovala jsem se do zpracovávání deadstockových materiálů (např. látky, které jsou z konce rolí, chybové, nebo vzorkové a podle výrobců patří na skládku nebo do spalovny. Tyhle materiály, které už tady jsou a jen jsou klasifikované jako "odpad" mi dává používat do poslední nitky.
Místo kůže používám pratelný papír (nebo třeba odpadní kůži z automobilového průmyslu), místo plastu jsme se rozhodly s Eli samy si tisknout rámečky z biodegradabilního plastu, materiály často kupuji ze secondhandů a Vaše objednávky balím do použitých krabic.
Rozhodně to není dokonalé, ale u každého kroku, který při výrobě dělám, u každého procesu, u každého materiálu přemýšlím, jak to udělat lepší.
A to je podle mě cesta.
Na téma udržitelnost si s Vámi ráda kdykoliv popovídám, nebojte se mě zeptat.
